Slova roku 2024: žudro (od Jana K.), ostění, blahovůle, chlácholivý, zádumčivý, druhdy (od Jany O.), zsinalý, věrolomný, usebrání.

Slova roku 2025:

jmout se (… a jal se vyprávět svůj příběh)

slouti (sluje svou zdvořilostí, slul jasným rozumem) -> proslulý

licoměrný

patolízal

cancour(y)

kolotání

peň (https://cs.wikipedia.org/wiki/Pe%C5%88)

poklábosit si

týti (… tyje z mozolů poddaných)

šibřinky

stvol (František Kožík – Vzpomínky: „… Jaké opojení zachvátí asi špičky stvolů, když se proderou nad zem a poznají, že nezůstanou provždy ve tmě hlíny! Každý den je novým bohatstvím. Poznali jsme světlo. Zjistili jsme, že to bolí – jako každá krása…“)

skvět se („v sadě skví se jara květ“)

žmoulat, cumlat, chrchlat, brblat, pšoukat, pižlat (od maminky)

skrupule

torba

dojít úhony

kamizola („Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není.“)

dolamování (Josef Formánek – Nevím)

nabochant (od Dana Š.; Křikava v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka)

ohledat si (Jaroslav Foglar – Nováček Bubáček píše deník: „…seknul sebou na zem, kopal nohama, pak zase vstal, ohledal si otřesený kořen svého čichacího zařízení, načež zařval: …“)

koudel

barbakán (http://cs.wikipedia.org/wiki/Barbakan)

zachrastit (F. X. Šalda – Loutky i dělníci boží: „Pro Boha, mlčte alespoň,“ vzkřikla, a hněvivé slzy zachrastily jí v hrdle; a její krásná tvář pokryla se naráz černým mrakem, …)

tětiva

oblázek

obelisk

ledva (Josef Václav Frič – Paměti II: „Ptal jsem se Gutzkowa, k čemu to má vésti, jaký v tom účel, že Němci našim oprávněným snahám po vlastním národním vývoji takto se rouhají?… My že úlohy své jakožto prostředníci mezi západem i světem slovanským úplně jsme si vědomi. Proč, znajíce naši minulost, pomáhají svírati nás beztoho ledva dýchající, jimž s tolikerými obtížemi jest zápasiti?“)

stříci se (Vladislav Vančura – Rozmarné léto: „Střezte se strážníků!“)

zabřednout

rozšafný (https://cs.wiktionary.org/wiki/roz%C5%A1afn%C3%BD)

švíření (F. X. Šalda – Loutky i dělníci boží: „Nebylo slyšeti nic než sborové švíření vrabců, monotonně narůstající jakousi hluchou vlnou a pak na ráz přeryté, …“)

švarný (Zdeněk Borovec: „Čím je to, čím, že spím-li, či bdím, tak stále jsem švarná?“)

větvoví (vzpomínky herečky Marie Tomášové v knize Věřit napsaným slovům: „… Jezdili jsme tím dojemným vysočinským krajem na podzim, v zimě. Podél silnice stromy bez listí, tisíce stromů! Nemohla jsem se vynadívat: holé větve a kmeny – na sněhu nebo proti nebi – vypadaly jako dramatické černé kresby. Ať jsme jeli hodinu nebo dvě – ani jedno větvoví se neopakovalo. Tak jako se žádný člověk nikdy nezopakoval, ani listy, prý ani sněhové vločky nejsou totožné…“)

kratochvíle (Karel Poláček – Hostinec U kamenného stolu: „Hotel U kamenného stolu ležel hnedle tam, kde přestává dlažba z kočičích hlav a počíná se polní kvítí. Nicméně to byl oblíbený podnik, jak u místní inteligence, tak u lázeňských hostí. Byl ze tří stran obklopen štěpnicí, k níž se pojil nahnilý kuželník, kde místní elegáni v neděli provozovali svou kratochvíli.“)

syrý; pažit (od Dana Š.; Karel Klostermann – Výstřel v lese: „Syré mlhy táhnou od západu, mrazivé větry dují od severu – hnědne, šedne zelená tráva na pažitech, rudne listí buků, žloutne drobné javoří, černá lískoví na stráních i listy olší podle vod, nabobtná se vodou mech a jitřní jíní postříbří klest i haluzí smrků.“)

taktak; beztak (Vladislav Vančura – Kubula a Kuba Kubikula: „Kovář řekl, že je rád, když taktak sežene oběd, kdepak živit ještě medvěda! Dříví si naštípe sám a v kovárně není beztak žádná práce.“)

nejapný

krkoun

nakrknout (někoho)

duchovědec (od p. Eduarda Tomáše)

metat kramle (Miloslav Švandrlík – Černí baroni: „… Anpoš, nepředpokládal jsem, že vy, jako svazák, budete metat kramle! Soudruzi! Chováte se jako dobytek a to musí přestat!“)

blahořečit (Vítězslav Hálek – Spisy Hálkovy. Díl VIII: „Pocítil více rozkoše, než se kdy nadál, blahořečil svému předsevzetí, že je neodložil, a slyšel takřka již všecky své otázky zodpověděny.“)

žbluňknutí / žbluňkání (Fanek Jilík – Bosá léta: „… Však je tak pěkně za oknem, jako ve studánce, do níž Jakub házívá kamínky a čeká na žbluňknutí… Chlapec vybíhá ven na ulici… Neví, kam dříve pohlédnout, oč dříve zavadit, čemu především věnovat zájem. Zahrádkám, plným rozkvetlých aster, mladým hruškám, planoucím ovocem, nebo těm hvízdalkám – vlaštovkám?“)

nazřít (Václav Havel – projev na Konferenci o nenávisti v Oslu 28. srpna 1990: „… Pro nenávidějícího je příznačná vážná tvář, velká urážlivost, silná slova, křik, naprostý nedostatek schopnosti odstoupit sám od sebe a nazřít vlastní směšnost.“)

žír (Robert Nebřenský – píseň Počasí skupiny Vltava: „… asi žár, žír a přání hluché…“)

zbla; vedví (Vladislav Vančura – Markéta Lazarová: „Ale, vážení pánové, nevidí ani zbla, div nemá hlavu vedví a na víčkách a kolem očnice mu roste otok jako těsto v díži.“)

strdí (Alois Jirásek – Staré pověsti české: „To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, mlékem a strdím oplývající.“)

nabíledni; nasnadě; posléze; vzápětí; natotata (https://www.mujrozhlas.cz/slovo-nad-zlato/nabiledni-posleze-host-marketa-pravdova-predsedkyne-rady-ustavu-pro-jazyk-cesky-av)

jařmo (Jan Konfršt – zamyšlení „Po volbách“ z 3. 11. 2025: „Možná více než kdy jindy žijeme v čase velké příležitosti vyprostit se z jařma strachu.“)

chřípí (Vladislav Vančura – Konec starých časů, předmluva Bernarda Spery: „Ze strany knížete Nikolajeviče Megalrogova, o němž se ještě dozvíte, že měl huňatá chřípí a obyčej sedati blízko u ohně, se proslýchá tolik podivuhodných příhod, že bych byl blázen, kdybych je nezaznamenal.“)

čubrnět, nebulit, škorpit se, durdit se (od Soni L.)